Odvázání, energii, a hlavně skvělou atmosféru přinesl do místnosti 202 Divadelní fakulty JAMU workshop Davida Strnada s názvem Trénink jazzového tance. Tato jedna z „nejsvobodnějších“ tanečních technik účastníkům ukázala, jak zábavný dokáže být pohyb.
Inscenace As we were poukazuje na dospívání, problémy rodinného postavení, zrychlení času či na přílišná očekávání. Již na začátku potkáváme hlavního protagonistu, který si jde ve vlaku lehnout. Později se k němu přidávají další dvě osoby – matka, která hledá svého syna, a tetička zmíněného chlapce. V prostoru malého kupé se odehrává konverzace postav protkaných neviditelnými pouty a symbol železnice nenápadně poukazuje na rychle se měnící svět.
Ako postupovať, keď sa zo zlého sna každodennosti prebudíme do ešte väčšej nočnej mory, kde sa všetci stávajú väzňami slova, v priestoroch malého vlakového kupé s výhľadom na krajinu, ktorá sa však časom cyklicky prinavracia k prvotnému obrazu vlakovej stanice, kde celý príbeh začína?
Počas osobného zúfalstva človek siaha po rôznych spôsoboch, ktorými by stlmil, prečistil, či nahradil prežívanú bolesť. Existuje veľa spôsobov. Genéza takýchto nápomocných postupov má snáď rovnako bohatú historickú líniu ako antika. Otázkou je: čo si vybrať?
Martýr od VŠMU přivedl na jeviště Husy na provázku satiru náboženství, školského systému a lidské společnosti. Inscenaci vévodí skvělé herecké výkony a zajímavá scéna.
Kýchnout si. Zakašlat. Zívnout. Kdy to začne? V sálu je tma, je slyšet šumění očekávajícího davu. Čím začít? Jaké téma si vybrat jako první? Kde hledat pointu v našem bytí? Je to tady a teď nebo tam a jindy? Hned od začátku inscenace divák může přemýšlet nad zbytečností činů, slov a pohybů, které tři mladé herce nutí jít dál. Pokračovat bez rozmyslu.
Not Found, autorská inscenácia troch performerov zo švajčiarskej Akadémie Dimitri, ktorá okrem témy hľadá aj odpovede na množstvo otázok. Anotácia inscenácie opisuje stav, v ktorom túžime spoznať čo najviac odpovedí, no ich množstvo nás zahlcuje a my sa strácame v nových a nových otáznikom ukončených formuláciách. A presne takou je aj inscenácia – tá vznikla na základe jedinej požiadavky, ktorú mali študenti zadanú. Vytvorte predstavenie, ktoré chcete vytvoriť práve teraz!
Ľudské telo i celý jeho systém drobných prepracovaných nervov a odolne neodolných svalov netvorí len obyčajnú predmetovú schránku mysle, ale naopak jej ponúka partnera, aký ustojí jej širokospektrálnosť.
Ve 4:48 ráno se autorka této hry Sarah Kane pravidelně budila. To, čemu po dobu svého života čelila, vložila do své práce. Divadelní hra, kterou si tři srbští studenti vybrali ke zpracování má velmi těžký a smutný příběh. Autobiografické prvky nemůžeme přehlédnout, ale žádný „manuál“ k inscenování této hry autorka neposkytla. Prostředí nemocnice diváky provází po dobu celého představení. Častá interakce nutí publikum pozorovat, být bdělí, ostražití a pátrat v obrovském oblaku textu, který místnost prostupuje. Téma depresí, myšlenek bombardujících mysl, pocit samoty a bezmoci – všechno to je slyšet, vidět, cítit.
